Míří k otevřenému poli, který lemuje hustý les a kráčí po úzké polní cestě.
Všimne si, že v poli stojí postava, která připomíná pokřivený stín.
Klekánice v tomto světě není jen strašákem. Je to strážkyně hranice mezi dnem a nocí. Malině v uších zazní zvuk, který připonáná suché lámání slámy, ale jí se zformuluje do slov: „Buď připravená, poutnice, že ten, co kráčí za mnou, nezná slitování. Kostěj už cítí tvé mladé srdce a touží po něm...“
Malině dojde, že ji Klekánice nechce chytit. Její přítomnost je varováním, že Kostěj je blízko. Malina má hrdlo stažené strachem, ale cítí, že musí pokračovat. Stín se náhle rozpyne v černi lesa a ona zůstává sama na cestě.
Pokračovat